Je mi 33 let a již delší dobu se snažím přijít na rozumný a pokud možno bezpracný způsob, jak se zajistit na důchod tak, abych se nemusel spoléhat na almužnu od státu. Prošel jsem si prakticky všemi radostmi českého investičního nebe, jako 22letý jsem se spálil na „investičním“ životním pojištění přes kamarádku u OVB (které bylo po 10 letech asi 60 tisíc v mínusu). Málem jsem přišel o čtvrt milionu, když jsem chtěl koupit jachtu přes internet, aniž bych ji viděl. Jednoduše řečeno, vyšel jsem ze své finanční negramotnosti ještě docela dobře.
I přesto všechno však po takové době a takových zkušenostech nacházím stále nové a nové způsoby, jakým se nás snaží všichni okolo obírat o všechno možné. Naposledy jsou to podílové fondy. Nechci hanět podílové fondy jako celek. Jsou to solidní investiční nástroje, které dovedou uchovat hodnotu peněz a ještě i často něco vydělat. Problém je v tom, že na českém trhu to pro běžné zákazníky moc nefunguje.
Nejjednodušší jak investovat do podílových fondů je samozřejmě přes banku, u které máte peníze. Banky dnes už relativně vychází klientům vstříc, nabízí jim různé produkty a poměrně solidní služby. Problém je, že investování do podílových fondů u banky zpravidla narazí na několik ALE, která vám nikdo nesdělí a ani vás na ně neupozorní. Zpravidla vás banky nalákají na skvělé fondy vydělávající desítky procent ročně. Takové existují, byť zpravidla ne konzistentně. Problém je, že u české banky běžného typu to jen tak fungovat nebude. První krok, na kterém vás oberou, je investice v zahraniční měně. To je obíračka skrytá, protože se uplatňuje měnový převod podle devizového lístku banky, na čemž proděláte zhruba korunu na euro automaticky při nákupu. Následuje další poplatek za vstup do fondu a pak pravidelný roční poplatek za účast ve fondu (ten občas ale jen ze zisku). Hrozí samozřejmě také kurzová rizika. Takže i když investujete dlouhodobě, může se vám stát, že pokud neinvestujete opravdu do důchodu, nevyděláte prakticky nic. Navíc banka vás samozřejmě obere i podruhé při prodeji cizoměnových cenných papírů, kdy si znovu vezme svoji korunu na euro. A to nepočítám, že své si případně urve i stát.
Tohle všechno se ještě dá jednoduše připsat pod políčko nevědomost a hloupost pisatele, že se takto nechal napálit. Ovšem co se pod ni napsat nedá je, že naprostá většina bank v ČR uvádí zisk vašeho portfolia, aniž by do původní investované částky započítala poplatky za měnové operace ani poplatky za vstup do fondu. Když to sečtete tak to máte dohromady prodělek 7 %, který vaši investici hned ze začátku zasáhne a vy ho vůbec nevidíte, protože banka vám ho ani náhodou neukáže. To samé platí ovšem i dále. Na displeji monitoru uvidíte úžasné grafy uvádějící výnosy fondů ve výši desítek procent. Co je vám to platné, když zjistíte, že po dvou letech dvouciferných výnosů fondů byste po prodeji svých aktiv nebyli v plusu zhruba 17 %, jaká lze z výkonů fondů reálně vyvozovat, ale ve skutečnosti zhruba 6 % nebo i méně.
Proč to všechno píšu? Zřejmě proto, že jsem „prozřel“. Jako malý investor jsem prostě jen ryba k oškubání a buď se musím zařídit sám a svoje investiční portfolio si spravovat zcela sám, nebo se na to radši vybodnu, koupím si postupně pár bytů a budu se spoléhat na to, že mi je někdo neznárodní. Já se vydávám cestou vlastní správy dividendového akciového portfolia. Brzy vám napíšu, na jaké překážky narazím tam. Hodně štěstí a držte se. Jedeme z kopce.