Nikdo neví co bude za 30 let - střední délka životaneporoste donekonečna - zdá se, že už narážíme na hranici. Vinou různých faktorů se může stát že v budoucnu střední délka života bude stagnovat nebo dokonce klesat (horší životní prostředí, "jedy" v jídle, pandemie atd.).

Nejhorší je podléhat vlivu lobby ponzijních fondů. V případě problémů průběžného systému lze měnit jeho parametry (věk odchodu do důchodu, výše důchodu, výše odvodů). Pokud zvýšíte věk odchodu o 1 rok, "získáte" jeden ročník v produktivním věku a "odečtete" jeden ročník lidí v důchodu - tzn. pokud máte v produktivním věku 45 ročníků (20-65) a 15 ročníků v důchodovém věku (65-80), pak změnou o rok dostanete místo 45:15 podíl 46:14 - tedy o zhruba 10% lepší podíl (3 vs. 3,29).

A těch faktorů je víc - je možné, že třeba robotizace umožní společnosti zajistit mnohem vyšší počet důchodců než dnes.

rad bych podporil Vasi argumentaci:

[...] Nikdo neví co bude za 30 let[...]

Presne tak. Spocitat se da statisticky kolik bude za X let lidi v kterem veku. (kdyz tedy nebude valka, epidemie atd). Ale tyhle pocty maji jedine smysl tehdy, kdyby vsechno ostatni zustalo tak, jak to je dnes. Proto jsou uvahy _pouze_ na zaklade demografie naprosto zcestne a je to bohuzel metla dnesni doby, ze kazdy kdo dokoncil 4 tridu muze napsat do medii uplnou hovadinu a nemusi za to nest dusledky.

[...] věk odchodu o 1 rok, [...]

ano, to je pekny priklad, ze na tom celem systemu je mnozstvi parametru, pomoci kterych je mozno chod toho systemu manipulovat. U vaseho prikladu je dobre take jeste doplnit, ze napr. ten jeden rocnik, co bude delat o 1 rok dele vlastne nebude delat, protoze nebude mit praci. A misto duchodu bude pobirat poporu v nezamestnanosti. :-)

[...] robotizace umožní společnosti zajistit mnohem vyšší počet důchodců než dnes [...]

to je ta zasadni poznamka, ktera ve vsech tech clancich o duchodech chybi a ja nechapu, kde se ve skolstvi stala za poslednich 50 let chyba, ze lide nejsou schopni si zjistit tento zasadni fakt. Je to vsude na internetu , ze v zapadnich zemich se od roku 1960 zmenil pomer pracujici:duchodce od pomeru 6:1 na pomer 2:1. A presto to neustale funguje.

Na zaklade receneho musim bohuzel konstatovat, ze problem budouci doby nevidim v narustu poctu duchodcu nybrz v jakemsi utlumu inteligence zejmena mlade generace, ktera si asi dnes neni schopna utridit jednoduche informace, zhodnotit je a na zaklade toho cilene jednat.

Poměr počtu důchodců vs. pracujících má naprosto zásadní význam. Dnes je poměr takový, že odvádíme státu cca 70% toco co vyděláme a máme za to důchody, ze kterých zrovna nejásáme. Ale máme aspoň něco.

Až půjdou do důchodu "Husákovy děti", bude poměr takový, že k zachování současného stavu bude potřeba daně a odvody v souhrnné výši 105%. Bude potřeba abychom odevzdali 105% toho co vyděláme. Takovou úlohu je sice možné matematicky vyřešit (pomocí záporných čísel), v praxi ovšem nikoliv. Z toho logicky plyne, že v této době už bude důchodový systém po kolapsu.

Předejít tomu měla důchodová reforma zavedená v roce 2012 pravicovou vládou. Následující levicové vlády jí mohly postupně vylepšovat, avšak ony jí místo toho bez náhrady zrušily. Za nadšeného aplausu všech krátkozrakých, které zajímá toliko přítomnost.

Kdo si z toho neodnesl poučení ve smyslu toho, že na stáří se musí zajistit vlastními silami, toho čekají v důchodu krušné časy.

Mimochodem, další problém je i bobtnání státní správy, která odsává pracovníky z produktivní sféry do neproduktivní, což je při poklesu práceschopného obyvatelstva ještě kritičtější.

Napsal jste to rychleji a přesněji než já.

Politici to neřeší ze dvou důvodů: 1) nevědí jak to řešit a 2) každé možné řešení by jim snížilo popularitu. Třeba kdyby dali velké přídavky na třetí dítě. Většina lidí má jedno nejvýš dvě, tedy by s tímto nesouhlasila. Politici se spokojují s tím, že k nám přichází dost pracovníků ze Slovenska a z Ukrajiny. Až to nebude stačit, mudeme muset přijímat osoby přicházející z jihu. Z8padní státy, v jejichž šlépějjích kráčíme, to dělají už dlouho. Když se člověk rozhlédne v západním velkoměstě například po řidičích, má dojem, že barevní převažují. Několik západních států praktikuje eutanázii, která zmenšuje počet důchodců a osob vyžadujcích lékařskou péči. V těchto státech se občas objeví i volání, aby byl povolena sociální eutanázie, tím se míní usmrcování nesvéprávných osob. Zdůvodňuje se to ovšem tím, že tito lidé trpí.

Je tohle ovšem cesta, kterou se chceme vydat? Osobně si myslím, že tohle je mnohem důležitější řešit, než Grétino volání do zbraně za klima. Protože to nás pravděpodobně nezabije. Tohle by ale mohlo být likvidační.

Souhlasím, že neustálé zvyšování důchodů těm gerontům penzistickým je ze strany našich rozhazovačných zastupitelů naprosto nezodpovědné a neodůvoditelné.

Vždyť to byla zejména tato generace, která tím že zde zuby, nechty celá ta desetiletí držela u moci onen tehdejší hnusný, šedivý totálitní režím nás přivedla do toho marasmu v kterém se nacházíme, a z něhož se již po léta vybarát nemůžeme. A kdyby nebylo nás, mladých, kteří jsme na podzim onoho 89 ́ pozvedli nad naše hlavy onen zářivý prápor svobody a demográcie, který hrdě neseme nad našimi hlavami vstříc naší štastné, světlé, svobodné, demogratické budoucnosti, tak bysme díky jim jistě všici zde už dávno hlady a bídou pokapáli.

A přitom my mladí, kteří jsme se především svými postoji o tuto změnu zasadili sami nevíme zda a kdy se vůbec nějaké penze dočkáme a to nehovořím to tom jak musíme všechny síly a úsilí napínat abychom tuto generaci uživili. A přitom oni odcházeli na ten podle mého dokonce, nezasloužený odpočinek v plné životní síle, neboť nebyli vyčerpáni prací, neboť tehdy v pracovních dobách proseděli většinu času na všelijakých stranických, svazáckých, ROH, Brigád sociáistické práce, SČSP a bůhví jakých dalších schůzích, kde místo práce plácali o skvělé budoucnosti která nás díky jejich zásluhám čeká. A přitom pokud již náhodou byli na pracovištích, pak je především zajímalo, kde jaký melouch stvořit, nebo co kde na pracovišti pokrást v duchu tehdejšího hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu".

Zbytečně z toho děláte mezigenerační kovbojku. Tohle není o generacích a generačním souboji. Tohle je celospolečenský problém.

Vyřeší to světová válka.

Doufejme, že ne. Protože ta 4. by se vedla klacky a kameny. Možná.

Jestliže stát má peníze na charitu po celém světě, dokáže velice dobře živit hromady parazitů, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou včetně neziskovek na ně přisátých, různé dotace atd atd, tak by měl mít dost peněz i pro ty, co pracují celý život. Dalo by se vyjmenovat spousta položek, kde by se mohlo ušetřit, kdyby byl zájem ale to se opět vytáhnou senioři, jako největší problém státního rozpočtu.

On je problém v tom, že to, co vy považujete za rozhazování, jsou kapky v moři. Na důchody a sociální dávky jde 620 mld. ročně, na zdravotnictví dalších 390 mld. Zbývá zhruba 400 mld. na všechno ostatní, včetně výstavby infrastruktury, armády apod. Úspory při zrušení charity apod. jsou naprosto zanedbatelné.

V roce 1948 jeden muž dokázal uživit nejen svou manželku, tři děti, ale také tak přinejmenším jednoho svého rodiče. Tedy pět lidí při nepoměrně nižší produktivitě než dnes a zítra. V čem tedy vidíte tu demografickou past?

Porovnejte si tehdejší životní úroveň s dnešní. A také ten bílý muž neměl konkurenci v globalizovaném světě. Dnes má.

Já neříkám, že se ten člověk neuživí. On je totiž velký rozdíl mezi tím se uživit a mít se stále lépe, což je dnes bráno jako standard.